JRT historie:

Velká Británie má již po staletí loveckou tradici, jejíž součástí je hon na lišku. Při honu na lišku se používali honící psi, kteří lišku vystopovali a potom ji za hlasitého štěkotu pronásledovali. Lovci, obvykle na koních, psy sledovali a lišku dokázali zastřelit někdy až po hodinách pronásledování. Nicméně se pravidelně stávalo, že se liška schovala do nory, takže k ní nemohli psi ani lovci.

V tu chvíli se na scéně objevil teirér vyšlechtěný k těmto účelům, kterého lovci posadili před vstup do liščí nory. Tito teriéři měli v sobě notnou dávku odvahy a horlivosti. Rychle si razili cestu k lišce, často několik metrů pod zemí a štěkali na ni tak dlouho, až opustila svou bezpečnou noru. Důležité přitom bylo, aby pes lišku nezakousl; to by znamenalo konec lovu. Těmto teriérům se říkalo "working terriers". K této skupině patřili i foxteriéři. 

Reverend John Russell

Mnoho lovců přihlíželo mizení svého pracovního teriéra se smutkem. Pro práci pod zemí byli teriéři příliš velcí a ochabovaly i povahové vlastnosti, požadované pro lov. Lovci se částečně distancovali od výstavních psů a od jejích majitelů a šlechtili teriéry vhodné pro lov dál - často bez rodokmenu. Mezi tyto lidi patřil i muž, který měj velký vliv na vývoj Jack Russell teriéra - pastor John Russell. Tento farář měl téměř bílé, hrubosrsté, malé psy dobré kvality, na které se nesmí zapomenout.

Reverend John Russell byl jedním z nejstarších členů Kennel Clubu a je dodnes znám jako chovatel jedné z velmi lovecky upotřebitelných větví foxteriéra - po něm pojmenované Jack Russell Teriér. Tato větev je neotesanější, primitivnější formy a má kratší běhy, než moderní výstavní typ. Kolem roku 1818 si Jack Russell od jednoho mlékaře jménem Marston obstaral teriéří fenu jménem "Trump". Muselo se jednat o fenu velmi podobnou foxteriérovi, každopádně neměla tak nízké končetiny, jako dnešní Jack Russell teriéři. Vždy upředňosťoval bílé psy se žlutými znaky. Russell choval krátkosrsté teriéry podle vzoru "Trump", s dlouhými končetinami, kteří mohli při lovu držet tempo s honiči. Můžeme se domnívat, že "Trump" byla skutečně zakladatelkou chovu Jack Russell teriérů. Ačkoliv byl Russell jedním ze zakladatelů Kennel Clubu a až do své smrti zůstal jeho členem, své teriéry po roce 1869 nikdy nevystavoval a nenechával je ani registrovat do plemenné knihy Kennel Clubu. Během šedesáti let své chovatelské činnosti Russell vytvořil typ tvrdých psů pro lovecké potřeby, kteří byli schopni spolehlivě vyhnat lišku z nory, ale neměli ji usmrtit. K tomu byli psi i malí, protože nevážili zpravidla více než 6 kilo.

Povaha Jack Russell teriéra

Jack Russell je velmi inteligentní, živý, přátelský a sebevědomý. Je to silný, aktivní, hbitý a pružný pracovní pes s odvážnou povahou a pružným tělem střední délky.

Plemenný standard

Země původu je Anglie
Oficiální standard FCI byl vydán 14.12.2000 - číslo 345
Podle standardu mezinárodní kynologické federace (FCI), patří Jack Russell Teriér do skupiny III. - Teriéři, sekce 2 - Nízkonozí teriéři. Oficiální zkratka v České republice je JRT.

Ideální je výška mezi 25 a 30 centimetry, s hmotností v kilogramech rovnající se 1 kg na 5 centimetů výšky v kohoutku. Pes o výšce 25 centimetrů má tedy vážit 5 kg a pes o výšce 30 cm 6 kg.
 

Lebka musí být plochá, středně široká, postupně se zužující k očím, přecházející v silný čenich s velmi silnými čelistmi. Stop musí být zřetelný, ale ne silně vyjádřený. Délka od stopu k nosu má být o trochu kratší, než od stopu  k týlnímu hrbolu, svaly čelistí musí být dobře vyvinuté. Nos musí být černý. Dobře vyvinuté silné čelisti s pevně napojenými pigmentovanými pysky a s nůžkovým skusem, s pevnými zuby. Uši překlopené, nebo zavěšené, silné a velmi pohyblivé. Oči jsou malé a tmavé s bdělým výrazem. Nesmí být vypouklé. Oční víčka jsou dobře spojená. Okraje očních víček musí být černé. Krk je pevný a suchý, schopný dobře vyrovnávat postavení hlavy. Hrudník spíše hluboký než široký s dostatečnou vzdáleností od země. Spodní strana hrudníku se nachází, pokud jde o výšku, uprostřed mezi zemí a kohoutkem. Tělo je trochu delší než jeho výška, měřeno tak, že délka od kohoutku k nasazení ocasu je trochu delší, než vzdálenost od kohoutku k zemi. Hřbet je rovný. Žebra klenutá, po stranách oploštělá, takže hrudník se dá obejmout rukama - objem činí asi 40 až 43 cm. Bedra musí být krátká, pevná a svalnatá. Lopatky směřují šikmo a nejsou příliš osvalené. Hrudní končetiny jsou rovné od lopatek k prstům, z pohledu zepředu i ze strany a s dostatečnou délkou nadloktí, takže lokty stojí pod tělem. Předhrudí je jasně patrné. Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté, vzhledem k plecím dobře vyvážené. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné. Dobré zaúhlení kolen a nízko položená hlezna. Tlapky jsou malé, okrouhlé, pevné, se silnými nášlapnými polštářky. Prsty středně klenuté, ani vbočené ani vybočené. Pohybuje se přímo, pravidelně, volně, čile. V klidu může ocas viset. Při pohybu musí stát vzpřímeně.Srst může být hladká, drsná a hrubá. Musí být odolná proti povětrnostním vlivům. Bílá by měla převažovat nad černými, tříslovými, či hnědými skvrnami. Psi musí mít v šourku dvě normálně vyvinutá varlata